1. |
Bytovka
01:55
|
|||
a pořád čekám, až půjdeš kolem
patřím tam, kde vnitřní klid je vzácné zboží
a srdce zhasíná po každém vyznání
patřím tam, kde jsou sny bolavý
touhy tápavý, jistoty vzdálený, jistoty bláhový
hvězdy mě svádějí, když nejsou vidět
už bych chtěl mít v sobě jasno, ale byl by to jen sen
máme sotva ponětí, co vlastně doopravdy chcem
v bytovce bez dveří, v pokoji bez oken
naivně čekám, až půjdeš kolem.
|
||||
2. |
Místo
02:16
|
|||
tam kde stromy chytaj vítr
a nebe je vlídný, tak tajemně vlídný
že pláč nahrazuje slova, který marně hledáš
pro ten pocit, že tohle místo tě zná
líp než ty sám
a kde tvý kroky nikoho neruší
a marný snahy utichají ve starých vodách
nemusím věřit, když vím, že tam někde se splétaj naše časy
vede mě tam samo moje tělo při vzpomínkách na dávný životy
ještě pár rozpačitých úsměvů a rozpolcených nocí uvnitř týhle masy
ještě pár dobrých skutků, než se tam dokážu vrátit
tam kde stromy chytaj vítr
a kde tvý kroky nikoho neruší.
|
||||
3. |
Šrámy
03:14
|
|||
asi jsem právě zjistil
že jsem sešel z cesty
když celý roky se snažím
s bláhovou nadějí
zahladit všechny stíny a zranění
který mě provázejí
který mě dotvářejí
bez nich to nejsem já
leda prázdnej zlatej rám
obraz si dosaď
můžu ti zapózovat
svět mě poučil, jak se to dělá
možná že dokonalý formy se dokonale tříští
na svý lepší já nezapomínám
snad se pak setkáme, až vyléčím pár starých ran
pár starých ran i těch dětských šrámů
kdo může říct, že je na sobě nenosí?
kdo si křídla nezranil
kdysi dávno?
doufám, že obejmeš mou touhu po pochopení
vím, že ruce mnohých překypují úžasnými klenoty
a já mám tak málo, co ti můžu dát
svoje stíny, pošetilý snahy a snad i trochu něhy
nezatajím svou pravou tvář
to je to málo, co ti můžu dát.
|
||||
4. |
Srdce
02:21
|
|||
ta chvíle přijde, vidím ji přicházet v mým snění
poslední nádech plní plíce
těsně předtím, než svět zmizí
a s ním i řeči
přečteš si dokončenej příběh matně vyrytej do šedý žuly
sám už se neobhájím před zvěstmi o mým jménu
před soudy o mých krocích
sám už se nezachráním, žádný odpustky
a druhý šance pro hráče, co tajili a zrazovali
kým vlastně byli,
co nesli v srdci
všechno to hořkosladký
žalostně lidský
často tápající
i v tom je přece jistá síla –
přiznat potřebu útěchy ve sdílení, v odpuštění
kým vlastně byli - co nesli v srdci
všechno to hořkosladký - žalostně lidský
poslední nádech plní plíce
těsně předtím, než svět zmizí
a už žádný trapný city, už žádný chyby
jenže bez některých rizik sotva stojí za to žít
a najednou ta pravda bolí, proniká do srdce
všichni přece víme, že nebudem tu navždy
ale pochopily to naše duše?
že život je prchavej jak červeň podzimních alejí
a co se jednou zdálo být vším, je náhle smutně malicherný
v ozvěně závěrečný noci slyším tajuplný hlasy
zpívají o bolestný kráse lidský opravdovosti.
|
||||
5. |
Cesty
02:13
|
|||
na chvíli odjedu, pozdravím cesty, jež nikdo nezdraví
a jestli ano, snad jindy, ale dneska ne
neutíkám před světem, k němuž patřím – hledám stopy zaprášený
k mýmu srdci vedoucí
a netuším, jak dlouhá bude chvíle vzpomínání
na ten důvod, proč jsme tady
těším se na znamení, až se budu moct vrátit
a spát spánkem pokojných.
|
Streaming and Download help
If you like kafka., you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp